Záviš - Bože Já Jsem Vůl

      G
 Jednou, když jsem práci doma velmi dlouho neměl,
Emi
 dveře od bytu jsem na dva západy pečlivě zamčel,
Ami
 do hostince, tiše si pískaje melodii, potom kráčel,
D
 portmonku s třemi pětkami však opomněl.
G
 Bože, já jsem vůl.

G
 Proto jsem se tedy do svého bytu rychle vrátil,
Emi
 portmonku do svého oblíbeného saka vstrčil,
Ami
 a jak jsem po schodech nedočkavě pádil,
D
 jednu stařenku ze schodů nedopatřením srazil.
G
 Bože, já jsem vůl.

C                       D         G
Ach bože bože bože, až  takového  vola,
   C                       D               H7
by  nepřijala ani nejzvláštnější zvláštní  škola.

G
Usedl jsem do krčmy, kde bylo vymalováno,
Emi
a požadoval po hostinském, by mi bylo pivo vydáno,
Ami
načež mi bylo šenkýřem rázně vynadáno,
D
vedle mě totiž ležela cedulka „zadáno“.
G
Bože, já jsem vůl.

G
Tak jsem tedy usedl k vedlejšímu stolu,
Emi
kde jakási ženština popíjela kofolu,
Ami
a jak jsem dával klobouk z hlavy dolů,
D
převrh jsem sklenku a polití jsme byli spolu.
G
Bože, já jsem vůl.

C                       D         G
Ach bože bože bože, až  takového  vola,
   C                       D               H7
by  nepřijala ani nejzvláštnější zvláštní  škola.

G
Nejdříve jsem se jal oné ženě omluviti,
Emi
a poté se činil škodu zapraviti,
Ami
a když jsem vytahoval kapesník, abych ji mohl osušiti,
D
strhnul jsem jí nešťastně paruku do toho pití.
G
Bože, já jsem vůl.

G
Jaké překvapení mě potom ale čekalo,
Emi
nebyla to ženština, jak se původně zdálo.
Ami
Po tom faux-pas se mi před očima zatmělo,
D
jaké mi uštědřil onen homo sapiens dělo,
G
Bože, já jsem vůl.

C                       D         G
Ach bože bože bože, až  takového  vola,
   C                       D               H7
by  nepřijala ani nejzvláštnější zvláštní  škola.

G
Když jsem si konečně v koutě svá dvě piva vypil,
Emi
vyňal jsem portmonku, abych je zaplatil.
Ami
Po otevření jsem však s politováním zjistil,
D
že mi obsah tří desetikorun kdosi zcizil.
G
Bože, já jsem vůl.

G
Pak mě potupně z onoho lokálu vyhodili,
Emi
kopanci do hýždí vůbec nešetřili.
Ami
Belhal jsem se domů v téhle chmurné chvíli,
D
Myšlenky v hlavě se mi cestou honily.
G
Proč jsem takovej vůl?

C                       D         G
Ach bože bože bože, až  takového  vola,
   C                       D               H7
by  nepřijala ani nejzvláštnější zvláštní  škola.

Tohle je pravda celá.